Opera Buffa  Napoli 1797 - 1750
  
  
 La Carlotta, Napoli, A spese de lo Mpressario, 1726
 a cura di Mariapia Giardullo
 
 
 
paratesto ATTO PRIMO ATTO SECONDO ATTO TERZO Apparato
 
 ATTO PRIMMO
 
 SCENA PRIMMA
 
 Anticammera co tavolino da jocare ’ntiempo de notte, dove stanno jocanno a no tavolino CARLOTTA, FELICE, e no Personaggio finto: a n’auto, LIVIA, BETTINA, e n’auto Personaggio finto, e a n’auto SILVANO puro, co n’auto finto jocanno a Schiacche.
 
 LIVIA
 Copp’è trejunfo.
 BETTINA
                                 Fruscia co sse sole.
 Tre co chesta nn’aje fatte. (a Livia.)
 CARLOTTA
                                                  Nce lo bole:
 Si avisse trejonfato, (a Felice.)
 Non s’avarria pigliato
5Chisto ssa poglia, che non va’ no callo.
 SILVANO
 Eh tu te vuo’ pigliare sto cavallo,
 Ma non te resce. (a lo Compagno.)
 FELICE
                                  Joca si nn’aje voglia, (a Carlotta.)
 E statte zitto.
 LIVIA
                           Spate: O bella poglia!
 BETTINA
 Che nce vuo’ fa si chisto joca fiacco,
10Che te trejonfa sopramano. (a Livia.)
 SILVANO
 Schiacco. (a lo Compagno.)
 
 SCENA II
 
 MACCHIONE, e po CASIMIRO.
 
 MACCHIONE
 Segno’ fora nce sta no Posteglione,
 Che v’addimmanna.
 SILVANO
                                        A mme no posteglione!
 E chi lo manna?
 MACCHIONE
                                 Ammene? che nne saccio.
 SILVANO
15Va di’ che trasa. Joca uscia pe mmene.
 Chi sarrà chisto! (va Silvano a ricevere Casimiro.)
 CARLOTTA
                                  Joca,
 Si vuo’ jocà no poco cchiù polito.
 SILVANO
 Signor mio reverito (a Casimiro.)
 Favoresca ussoria. (s’assettano.)
 CASIMIRO
20Io songo Aurelio Marmi:
 Che commo da ste lettere
 Potarrà uscia conoscere,
 Vengo a godè la sciorte,
 D’essere figlio de lo Si Silvano.
25Ecco leggite. Primmo
 Mperrò vorria vasareve la mano.
 SILVANO
 Nò figlio, int’a ste braccia
 T’accoglio e te recevo int’a sto core.
 CASIMIRO
 No no, così hà da essere Signore. (nce la vasa.)
 FELICE
30Entro a denare.
 CASIMIRO
                                Ancora no ll’aje viste. (Silvano legge le lettere.)
 CASIMIRO
 Sciorte già che faciste
 Cagnare la valice
 D’Aurelio co la mia,
 Mme vogl’ire spassanno,
35Co sti Segnure, e seguità sto nganno.
 BETTINA
 So’ poche ssi trejunfe a palo luongo.
 CARLOTTA
 Che d’è? lo Gnore legge? è no frostiero.
 (Le sta rente!) menate vuje le carte,
 Ca mo’ ve sto servenno. (s’auza da lo tavolino.)
 FELICE
                                               E già ch’è chesto,
40Io vogl’j dinto a scrivere
 No viglietto a la Casa.
 CASIMIRO
                                          Felicissimo. (s’auza Felice e trase dinto.)
 Gnore che d’è? chi è chisto?
 SILVANO
 Chist’è lo figlio de lo Conte Marmi,
 Che te vene a Sposà: N’è brutto giovane.
45Non potea fa na botta
 Meglio pe tte!
 CASIMIRO
                             (Chesta sarrà Carlotta.)
 LIVIA
 O Macchione smicciasse ste cannele.
 SILVANO
 Te piace! (a Carlotta.)
 CARLOTTA
                     Non troppo.
 SILVANO
                                             Sie verruta.
 S’aje quarche cosa ncapo stuta stuta. (Macchione stuta na Cannela.)
 BETTINA
50A Palazzo a Palazzo.
 MACCHIONE
 Lo Patrone m’hà ditto stuta stuta.
 Ed io aggio stutato.
 BETTINA
                                      O chesta è corejosa.
 CASIMIRO
 Io mperrò v’aggio d’avisà na cosa.
 A lo benire; a Roma aggio trovato
55No pazzo che pretenne
 Esse creduto Aurelio; e ca voleva
 Venì cca, pe guastà sto matremmonio.
 SILVANO
 Ah ah ah ah, che benga ca sta frisco.
 CARLOTTA
 (Non me vace a lo genio.)
 SILVANO
60Chest’è Carlotta mia (s’auza Casimiro.)
 CASIMIRO
 Segnora perdonateme,
 Si accossì male nnordene,
 Ve so’ comparso nnanze.
 CARLOTTA
                                               Nnanze a mene,
 De tutte le manere uscia sta bene.
 SILVANO
65Iateve a reposare.
 A lo quarto che v’aggio destenato,
 Ca dimano matino venarrite
 A la Caccia co nuje, si ve piace.
 CASIMIRO
 Ve sarraggio a servì. Ma vuje segnora
70Pare che ve mostrate
 De me poco contenta.
 CARLOTTA
                                          N’è lo vero.
 SILVANO
 E ca se piglia scuorno.
 CASIMIRO
                                           Accossì spero
 
    Spero de non vedè
 Turbate mai cchiù no,
75Ss’vuocchie, che sso’ pe mme
 Stelle d’Ammore.
    Co tutto, cà pe mo’,
 Negano a mme piatà,
 Puro trafitto già.
80M’anno lo core.
 
 SCENA III
 
 SILVANO, CARLOTTA, LIVIA, e BETTINA.
 
 SILVANO
 Vuje state co lo musso?
 Donca lo genio vuosto hà da dà legge
 A li commanne de no Patre? Pazza.
 O t’aje da piglià chisto,
85O ll’Arma aje da sperà sotta a na mazza.
 LIVIA
 Strilla lo si Silvano!
 CARLOTTA
 Vuje mme distevo vita,
 E buje la morte dare mme potite:
 Io ve so’ serva, e figlia,
90Ma nquanto a li marite,
 Ogn’una co ssé stessa se consiglia.
 LIVIA
 Sì Silvano ch’è stato,
 Che d’è sta defferenzia?
 SILVANO
                                               Niente, niente.
 BETTINA
 Sia Carlotta, che ncè?
 CARLOTTA
                                          Bettina mia,
95Lo Gnore ave na certa frenesia.
 Da mme dà pe marito chi non voglio.
 BETTINA
 Chisto è no brutto mbruoglio?
 SILVANO
 Da la volontà mia
 Depennarrà porzia la toja; e quanno
100Chesto non fosse buono, io lo commanno.
 CARLOTTA
 Commannà lo potite,
 Ma è libero lo core.
 SILVANO
 Sempe a lo Patre ave da sta soggetto.
 CARLOTTA
 Ma no nquanto a l’Amore.
 SILVANO
105O a l’amore, o a lo sdigno, io sempe songo
 No Patre che commanna, e tu si’ figlia.
 CARLOTTA
 Ma nquanto a maretarese,
 Ogn’una co sé stessa se consiglia.
 
    A nullo soggetto
110Vo’ stare lo core;
 ma libero mpietto.
 Vo’ dire sì, e nò.
    Non nasce l’affetto
 Da forza, o rigore;
115Lo genio, e l’amore
 Commanne no vo’.
 
 SCENA IV
 
 SILVANO, LIVIA, BETTINA e MACCHIONE.
 
 LIVIA
 Chi è sto Sposo si è lizeto?
 SILVANO
 È Aurelio figlio de lo Conte Marmi,
 Che da n’anno lo Patre
120À trattato co me sto matremmonio,
 E mo’ chesta l’hà bisto, e no lo vole.
 MACCHIONE
 Segno’ lo compatesco,
 Ca a mme puro succede
 Lo stisso co Bettina.
 SILVANO
125Va a la forca sciaurato.
 BETTINA
 No, lassatelo stare Si Silvano,
 Ca chisto ve farrà passà la collera.
 LIVIA
 Stateve allegramente,
 Ca chesto non è niente.
 BETTINA
                                             Di’ Macchione,
130Comme dice ca non te voglio bene,
 Quann’io moro pe ttene.
 SILVANO
 Ora vide, che genio ch’à Bettina
 De pazzejà co chisto.
 LIVIA
 Comme ntoscia lo Viecchio: Isso non sape
135Ca mo’, chi sa fa buono lo buffone
 Arriva addove vole.
 BETTINA
                                      Aggraziatone.
 SILVIA
 Manco la vuo’ fornire? (a Macchione.)
 BETTINA
 No si Silvano mio, lassalo dire,
140Siente Sia Livia.
 LIVIA
                                 Ah ah aggio da fare,
 Pigliate guste tune. (se ne trase.)
 BETTINA
 Commo vuo’: Via Macchione.
 SILVIA
 Mme sento abbottà tanto de premmune.
 MACCHIONE
 
145   O bello spruoccolo,
 Che st’arma smafare,
 Famme no vruoccolo
 Mo’ me nne sciulio,
 Tieneme tie’. (Bettina le fa carizze.)
150   Damme no pizzeco,
 Vi’ ca mme struoppie,
 Manca sta mutria. (Bettina le mette foca.)
 Chia’ ca mme strangole,
 So’ muorto, ajemmè.
 
 SCENA V
 
 SILVANO, e BETTINA.
 
 BETTINA
155Ah, ah comm’è gustuso.
 SILVANO
 Donca tu mo’ nc’aje gusto
 A pazzeà co chisto?
 BETTINA
 Tutto lo gusto mio.
 SILVANO
 Gusto propio de femmena:
160E nce mancano uommene,
 Ricche, galante, belle,
 Giuvene, e attempatielle
 Pe te spassà, che te buo’ fa co chisto!
 BETTINA
 Ancora non aje visto
165Lassà lo piro pe lo rafaniello?
 Lo buono senp’è buono;
 Ma chello che piace è buono, e bello.
 SILVANO
 Ma non è buono avere male genio.
 BETTINA
 Male genio non eje
170Lo dà gusto a sé stessa.
 SILVANO
 Lo dà gusto a sé stessa
 E buono, si se fa co la raggione.
 BETTINA
 Che raggione? lo core
 Se sape già ca gode
175La liberta: non vo’ raggione Ammore.
 SILVANO
 ,, Donca tu si’ ncocciata già co chisto?
 BETTINA
 ,, Pe nsi’ a mo’ schitto chisto me peace,
 ,, (Lo voglio fa schiattare.)
 SILVANO
 ,, Ma quanno t’avarraje da maretare
180,, Po te nn’aje da scordà.
 BETTINA
                                               ,, Pacienzia tanno.
 SILVANO
 ,, E tanno po canosciarraje Bettina
 ,, Chi è Silvano: pò essere
 ,, Che io te sia marito.
 BETTINA
 ,, No no, fatte passare st’appetito.
 SILVANO
185,, E si nce sta la forza,
 ,, La mogliere sdegnata,
 ,, Darrà ad autre mollica, e a isso scorza.
 SILVANO
 Ah ca tu mme vuo’ fa Bettina mia,
 Morì senza speranza.
 BETTINA
                                         Arrasso sia.
190Lo spera Si Silvano
 Non se nega a nesciuno.
 La femmena s’arriva chiano chiano!
 SILVANO
 
    Sì, chiano chianillo,
 Faccella d’argiento,
195Tormiento
 E delietto
 De st’arma, e sto pietto,
 Sso bello mossillo
 Io spero gaudè.
200   Ah tu si’ n’incanto
 Vocchella cianciosa;
 Sì, famme ’n fratanto,
 No chillo de Sposa,
 Fammillo che d’è?
 
 SCENA VI
 
 LIVIA, BETTINA, e po MACCHIONE.
 
 BETTINA
205O Sia Livia.
 LIVIA
                         Bettina,
 Aggio dato a rentennere a Macchione,
 Ca tu lo vuo’ scannare,
 Pecché isso de te ne ha ditto male.
 BETTINA
 O bravo! mo’ che bene
210Lo voglio fa sortejere,
 Ma aje visto che pazzia,
 S’ha puosto ncapo mo’ lo Si Silvano!
 LIVIA
 Eh, figlia mo’ le cose
 Che succedeno a nuje povere Giuvane
215Se nne ponno fa storie.
 BETTINA
 Veccot’uno, che benne protezzione,
 Che appena che t’ha bisto
 Già de la casa se vo’ fa patrone:
 O puro no milordo guappetiello,
220Che abbotta de menacce,
 Vo’ che se tenga mente a isso schitto,
 E tu abbesogna che lo finge, e zitto.
 LIVIA
 È bero, a signo tale,
 Che a li tiempe che correno,
225L’avere bona grazia,
 Pare che sia fortuna, ed è disgrazia.
 MACCHIONE
 Sia Bettina vedite ch’è buscia
 Chello che v’anno ditto
 BETTINA
 A lazzarone guitto,
230Scumma de malandrine,
 Io te voglio taglià sti cannarine.
 MACCHIONE
 Chest’è mpostura io
 BETTINA
                                        Tu vaje dicenno
 Ca io so’ chest’e chella,
 E ca faccio, e ca dico.
 MACCHIONE
235No pe lo juorno d’oje,
 Pozza morì nfiglianza.
 Si maje
 BETTINA
                  Vi’ c’arroganza.
 LIVIA
 Sia Bettina fornitela
 Ca po la cosa vace troppo nnante.
 MACCHIONE
240Che troppo nnante e arreto,
 Mo’ mme sagliano li (le vo’ dà co lo stelletto.)
 BETTINA
                                         Muore birbante.
 LIVIA
 
 Ah Bettina no lo fare
 
 BETTINA
 
 N’accort’auto: Lazzarone
 Muore
 
 MACCHIONE
                Tiene: con passione. (a Bettina.)
 
 BETTINA
 
245Io lo voglio crivellare.
 
 MACCHIONE
 
 No, non fare,
 Ca n’è bero Sia Betti’.
 
 BETTINA
 
 Io pe tte lo lasso j.
 
 LIVIA
 
 Io non saccio che te di’. (a Macchione.)
 
 BETTINA
 
250(Io so’ morta de la risa.)
 
 LIVIA
 
 (Ed io puro.)
 
 MACCHIONE
 
                           Vi’ ch’assisa,
 E mo’ rideno porzì.
 
 LIVIA
 
 (Mbrosolea?)
 
 BETTINA
 
                            Che staje a di’?
 Oje tu propio vuo’ morì.
 
 SCENA VII
 
 MACCHIONE, AURELIO, e FELICE, ch’esce dall’auta porta.
 
 MACCHIONE
255Ora veda ussoria che guaje è chisto!
 AURELIO
 Bel giovene dov’è lo Si Silvano?
 MACCHIONE
 Mo’ ve lo chiammo? (chesto comm’è stato.)
 FELICE
 Che nc’è Macchione?
 MACCHIONE
                                         Oh! sto desperato. (trase.)
 AURELIO
 (Aimè che bedo? chesta
260Non è Felice, chella
 A chi dez’io parola de sposarela?
 Oh che ntuppo.)
 FELICE
                                 (Che bedo, chist’è Aurelio
 Venuto pe sposarese Carlotta,
 Mme tenemente, e pare
265Che se voglia annasconnere de mene:
 Me nce voglio fa nnanze.)
 AURELIO
 (Abbesogna che fegna
 De non essere Aurelio: ca so’ guaje.)
 FELICE
 (Oh sto briccone fegne; a nuje.) Si Aurelio?
 AURELIO
270Alessandro, Segnora,
 Pe servirla me chiammo. Aurelio è fratemo,
 E comme ca nc’assemegliammo nzieme
 Uscia piglia sto sbaglio.
 FELICE
                                             Eh Aurelio, Aurelio!
 Non te serve a pigliarla pe sto vierzo.
275Tu si’ benuto pe sposà Carlotta,
 Ma ll’aje sparrata: no la faje sta botta.
 AURELIO
 Fosse ussoria la Sia Felice fuorze?
 FELICE
 Che non me canoscite?
 Segnorsì so’ Felice.
 AURELIO
280No, sacciate Segnora,
 Ca Fratemo perdette la valice,
 Addo’ steano le lettere,
 E nfra ll’aute na poleza
 De cinco milia scute,
285Che le dette lo Gnore
 Pe se spusare cca la Sia Carlotta,
 Isso mo’ va cercanno de riavere,
 Si se pò lo perduto,
 E da po comme disse
290Attennere a Ussoria
 La parola già data.
 FELICE
                                     E bia via,
 Ca chesto n’è lo vero.
 AURELIO
 No, chist’è lo pensiero
 Ch’a Fratemo, e ve prega,
295Che Silvano non penetra sta cosa,
 Pe quanto avite a caro esserle sposa,
 Che d’è no responnite,
 Tanto ncredula site?
 FELICE
 
    Credere te vorria,
300Ma dinto a st’arma mia
 Mme sta decenno Ammore,
 Ca si’ no ngannatore,
 E me confonne.
    Cossì lo marenaro
305Se fida de lo maro,
 Ma po si nce la fa,
 Chiù fede no le dà,
 Non crede all’onne.
 
 SCENA VIII
 
 AURELIO Sulo.
 
 AURELIO
 Sciorte non te vastava
310D’averme fatto perdere le lettere,
 Che mme faje trovà chesta,
 De la quale me nn’era già scordato,
 Pe farme morì propio desperato?
 Si Silvano non crede
315Ca so’ Aurelio; aggio perzo
 Le denare, e la sposa:
 Si lo crede e lo dice,
 E peggio assaje, ca mme vorrà felice,
 Ch’aggio da fare? Addove s’è beduto
320No ntrico cchiù mbrogliato? Io so’ perduto.
 
    Passaggiero che sperzo se vede
 Mmiezo all’ombre de scura foresta,
 Vota, gira, se parte, se resta,
 E la strata trovare non sa.
325   Cossì appunto a chest’arma succede
 Nfra li ntriche de tant’accidente,
 Se despera, resolve, se pente;
 E confosa consiglio non hà.
 
 SCENA IX
 
 LIVIA, MACCHIONE, e po BETTINA.
 
 LIVIA
 Ah, ah, ah, ah. si’ corejuso proprio.
330Donca na bona parte,
 De chille che me vanno linte e pinte
 Pe sse conversaziune,
 So’ strafalarie.
 MACCHIONE
                              Strafalariune,
 Che conforme te mostrano,
335Li guante e li puzille,
 Le potisse vedere li vorzille;
 Se pegliarriano scuorno
 De j scarfanno segge notte e ghiuorno.
 LIVIA
 E di’ ca n’è lo vero. Tu faje buono
340Ca vaje comm’a n’Antuono,
 Ed Aje Bettina che te vole bene.
 MACCHIONE
 Che bene à fatt’attene,
 Chella starria pe coffeà n’Aserzeto.
 LIVIA
 No no ll’aggio ntiso io,
345Ch’a jhere sola sola,
 Diceva: addove si’ Macchione mio!
 MACCHIONE
 Mme repasse sia Livia.
 LIVIA
                                             Non pe cierto.
 MACCHIONE
 Che contiento. (abballa sulo.)
 LIVIA
                               Che pazzo.
 BETTINA
                                                     Te Macchione,
 Ch’abballa! Bravo bravo!
350Sia Livia mme n’allegro.
 LIVIA
                                               So’ ncappata
 Co Macchione.
 MACCHIONE
                              O Bettina sbisciolata.
 BETTINA
 Addio: e ment’è chesto.
 Potimmo fare nziemo no balletto.
 LIVIA
 E chi sape Abballà!
 BETTINA
                                      Ve mparo io:
355Via dateve la mano.
 MACCHIONE
                                       A nuje ch’è borpa.
 BETTINA
 Mettete da sta parte: Addove vaje!
 Quale mano le daje: (Macchione se mette a mano dritta.)
 Dalle la mano ritta.
 MACCHIONE
 Qual’è la mano ritta.
 LIVIA
360Comme manco la saje!
 MACCHIONE
 E sì ca so’ lo primmo,
 Che non sape qual’è la mano manca,
 O la deritta soja.
 BETTINA
 Dice buono: via su la reverenza.
365Che faje? (Macchione vota le spalle a Livia.)
 LIVIA
                      Oh che te venga la scajenza.
 BETTINA
 Una a l’audienza e ll’auta a la compagna.
 A nuje, e una.
 MACCHIONE
                             E lesta magna magna. (Abballano.)
 BETTINA
 Che faje ah ah tu mme faje mpazzire.
 LIVIA
 Bene mio ca mo’ schiatto.
 MACCHIONE
370Voglio fa lo Canareo.
 LIVIA
 Facimmo lo Canario a gusto tujo.
 MACCHIONE
 
 Canareo bello e cucurucù.
 Quanno si’ becchia no mmale cchiù.
 
 LIVIA
 Macchio’ mo’ si’ na bestia.
 MACCHIONE
375Tutte simm’accossì.
 BETTINA
                                       Chist’è spassetto.
 MACCHIONE
 Voglio fa co ossoria mo’ no balletto.
 BETTINA
 Sì te voglio dà gusto.
 MACCHIONE
 Mo’ vedarraje che sape fa sto fusto. (abballanno Bettina e Macchione.)
 LIVIA
 E biva veramente.
 MACCHIONE
380E chi non dice viva,
 Le pozzano cadè tutti li diente.
 BETTINA
 Lassamenn’ire dinto,
 Ca mm’aje fatto stracquare. (parte.)
 MACCHIONE
 Aspè mo’ te nne vaje.
 LIVIA
385Lassala j.
 MACCHIONE
                    Mannaggia quanno maje.
 LIVIA
 Ne chi erano chille scarfa seggie,
 Che stevano a sto luoco?
 MACCHIONE
 Songo gente de juoco.
 LIVIA
 Ruppole ruppole vuo’ dire, chiste,
390Che banno notte, e ghiuorno
 Attuorno a cierte brave jocature
 Facenno li traffine,
 Pe s’abbuscare cinco, o sei carrine.
 MACCHIONE
 Appunto.
 LIVIA
                     E si non fosse pe sta cosa,
395Cride, ca non sarria
 Cresciuta tanto la Milordaria.
 
    Si non fosse pe lo juoco,
 Pe l’ammice e pe li priegge;
 Negrecate scarfasegge,
400Comme potarriano fa!
    Vedarrisse p’ogne luoco
 Melordielle reformate,
 Parte farese sordate
 Parte ll’acqua j a zappà.
 
 SCENA X
 
 Anticammera.
 SILVANO, AURELIO, e CARLOTTA.
 
 SILVANO
405Ah, ah, Uscia donca è lo figlio
 De lo si Conte Marmi. È Aurelio Uscia?
 AURELIO
 Io songo Aurelio Marmi.
 SILVANO
                                               Ah, ah, ah.
 CARLOTTA
 A che serve sto ridere? (a Silvano.)
 AURELIO
 Venga a mme sso birbante,
410Che de lo nomme mio se va vestenno,
 Venga, venga sso guitto,
 Ca co le mmano meje,
 Lo voglio fa smentì de quant’à ditto.
 SILVANO
 Ora vide che specie c’hà sto pazzo? (a Carlotta.)
 CARLOTTA
415Che pazzo? Non pò essere che chillo
 Sia no Latro, e che chisto aggia raggione?
 SILVANO
 Ora vi’ la bonora!
 CARLOTTA
 Chisto m’hà genio assaje, già me nnammora.
 SILVANO
 Or io vao a chiammare
420Chi m’hà dato le lettere. (trase.)
 AURELIO
 Chest’è la meglio cosa, che può fare. (a Silvano.)
 Segnora sta desgrazia
 Che mme succede, è degna
 De compassione? o no?
 CARLOTTA
                                             (Che bella grazia!)
425Ve compatesco tanto;
 Che si maje chesta cosa
 Non se mettesse nchiaro,
 Io nn’avarria dolore.
 
 SCENA XI
 
 FELICE da parte, e li stisse.
 
 AURELIO
 Lloco no nce reparo.
430Io songo Aurelio, io chillo
 Destenato a recevere l’onore
 D’esserve servo e sposo.
 FELICE
                                              (Ah ingannatore!)
 AURELIO
 Perché non responnite! ajemmè parlate!
 Co chiarezza segnora;
435E si genio non v’aggio,
 Io mo’ lasso ogne mpegno,
 E me nne torno à mettere nviaggio.
 CARLOTTA
 De chesto me reservo,
 A parlarne dimano.
 AURELIO
                                       (Oh quanto è bella!)
 FELICE
440(Che nfammo! vo’ ngannare a mmene e a chella.)
 AURELIO
 A lo mmanco vorria,
 Sentire da ssa vocca,
 O la gran sciorte, o la desgrazia mia.
 CARLOTTA
 
    Te vedo, te sento,
445Sospiro, e te dico,
 Ca tu. (che tromiento!)
 Non pozzo parlà.
    Sbrogliato sto ntrico,
 Cchiù meglio dirranno,
450Sta pena st’affanno,
 De te che sarrà.
 
 SCENA XII
 
 AURELIO, e FELICE.
 
 AURELIO
 Chesta pare che già pe me patesca.
 FELICE
 Siente nfammo pò essere,
 Che sta mpresa che tiente, non te resca.
 AURELIO
455Che dice? (Oh confusione!)
 FELICE
 Io songo Aurelio, io chillo. (repreca le stesse parole d’Aurelio.)
 Destenato a recevere l’onore,
 D’esserve servo, e sposo. (Ah ingannatore!)
 AURELIO
 Ma io
 FELICE
              Chiude ssa vocca,
460E resuorvete mo’, che buo’ che dica?
 Ca si’Aurelio? Gnorsì, io lo dirraggio,
 Ma porzì mostrarraggio
 Li vigliette, che a me sgrato screviste,
 Quanno fede me diste
465De matremonio, e sposa. Vuo’ che dica
 Ca si’ Alesandro? lo dirraggio, e tanno
 Te scoprarraje pe no mpustore. Parla?
 Che buo’ che faccia?
 AURELIO
                                        Oddio!...
 Di’, ca songo ma no... sa che, buo’ dire?
470(Io mme sento morire.)
 Di’ ca non so’ sì parla,
 Di’ ca songo Alesandro,
 Ca so’ Aurelio, ca so’ no desperato.
 Ca so’ n’arma de nfierno
 FELICE
475Sì penza a case tuoje, penzace sgrato. (trase.)
 
 SCENA XIII
 
 AURELIO, SILVANO, e CASIMIRO.
 
 AURELIO
 Ajmmè, che strano mbruoglio
 È chisto addo’ me trovo? e che resolvo?
 Io sto dinto a lo fuoco.
 CASIMIRO
 È fuorze chillo?
 SILVANO
                               Appunto, eccolo lloco.
 CASIMIRO
480(Sciorte, jutame tu.) Ne patron mio?
 Chi jate addimmannanno?
 AURELIO
 O appunto appunto a te vao cercanno.
 Dimme a mme; tu chi si’? Comme te chiamme.
 CASIMIRO
 Quanta sodesfazione (a Silvano.)
485Aggio da dà a no pazzo.
 SILVANO
                                             Agge pacienzia.
 CASIMIRO
 Io songo Aurelio Marmi
 AURELIO
 Tu Aurelio Marmi tu?
 CASIMIRO
                                           Sì mio Signore.
 AURELIO
 Ah briccone mpostore!
 Si no stisse cca dinto; te vorria
490Taglià ssa lengua
 ,, E fa chillo strapazzo
 ,, Che te mmierete.
 SILVANO
                                      ,, È pazzo? (a Casimiro.)
 CASIMIRO
                                                            ,, È pazzo, è pazzo. (a Silvano.)
 AURELIO
 ,, Torname mo’ le lettere,
 ,, E la valice mia.
 CASIMIRO
495,, Vide addove t’è data la pazzia!
 AURELIO
 ,, A mme pazzia, a nfammo
 ,, Vuo’ che a botta de Schiaffe
 ,, Te faccia confessà, ca si’ no latro?
 CASIMIRO
 ,, A mme Schiaffe, a mme latro? chesta spata.
 SILVANO
500,, Fremma, chiano.
 AURELIO
                                     ,, Pozzo vedere cchiù sciorte spiatata?
 SILVANO
 ,, Va te retira, craje
 ,, Venute da la Caccia
 ,, Li denare avarraje. (a Casimiro.)
 AURELIO
 ,, Che denare? Si’ pazzo Si Silvano?
 SILVANO
505,, Carlotta è toja, e te nne do la mano. (a Casimiro.)
 AURELIO
 ,,Che dice? (a Silvano.)
 CASIMIRO
                         ,, Io ve rengrazio, (a Silvano.)
 ,, Ma si da chesta casa tu no sfratte, (a Aurelio.)
 ,, Si pe bedè Carlotta
 ,, Passe maje, da cca sotta.
 SILVANO
510Oddio che d’è? fermate.
 CASIMIRO
 Io briccone? Io mpostore?
 Chi si’ tu, chi songh’io
 Sapere te farrà sto vraccio mio.
 
    Co la ponta de sta spata,
515E lo sango de sso pietto;
 Vedaraje cca nterra scritto,
 Io chi songo,e chi si’ tu!
    Sta mmenzione, ch’aje trovata
 Non te resce birbo, guitto:
520Levatenne da ss’appretto
 Né penzarence maje cchiù.
 
 SCENA XIV
 
 SILVANO, e AURELIO.
 
 AURELIO
 Chest’è troppo Destino: Ah Si Silvano
 De te stisso la mano
 Tu non canusce?
 SILVANO
                                 (Vide che addimmanna?)
 AURELIO
525Che addimmanna! Te liegge; (le dà le lettere soje stesse.)
 Vi’ so’ cheste le lettere
 Che a lo Gnore aje tu scritto? È chesta vide
 la mano propia toja? Fuorze non cride
 A tte stisso? respunne?
 SILVANO
530Aimmè, chesto che d’è che mme succede!
 AURELIO
 Se crede a no birbante: (legge Silvano le lettere.)
 E a n’ommo comm’a mme non se dà fede?
 ,, Non dare passo nnante
 ,, Co sso latro Silvano,
535,, Ca sott’a sto bastone
 ,, Isso hà da confessà ch’è no briccone.
 SILVANO
 ,, Uscia faccia favore
 ,, D’aspettà tutta craje: anze ve prego
 ,, De venire co nnuje porzì a na caccia,
540,, Ch’avimmo preparata
 ,, Ca po ssa cosa spero
 ,, Priesto priesto vederela aggiustata.
 AURELIO
 Io nne voglio fa piezze.
 SILVANO
                                            Ah figlio mio
 Pe mmo’ statte cojeto,
545Lassalo ì, fa commo te dich’io.
 AURELIO
 A chi non me dà mpaccio,
 Io fastidio non dongo,
 Ma co sto malantrino, che pretenne
 Ch’io sia stimato pazzo
550Perché cerco d’avè le robbe meje;
 Io nne voglio vedè chello che nn’eye. (trase.)
 SILVANO
 Ora vi’ la scajenza
 Si potea fare cchiù? chisto mme pare
 Che parla co raggione,
555Ma chill’autro n’hà tuorto! ch’ confusione. (trase.)
 
 SCENA XV
 
 LIVIA, e BETTINA.
 
 LIVIA
 Donca sti duje Signure,
 Che Carlotta pretenneno
 Tu già pigliaste muolo,
 Ca l’uno è pazze, o ll’auto è marejuolo.
 BETTINA
560Ma lo secunno, ch’è arrevato mone
 Pare ch’aggia raggione!
 LIVIA
 Po’ esse ch’annevvine,
 Ma a direte lo vero
 Me pareno due belle malantrine.
 BETTINA
565Dice la verità; tutte li giuvene
 Mo’ pare ch’anno perzo lo jodizio;
 Perché bonno arrivare
 Addo’ non ponno, e banno a precepizio.
 LIVIA
 Lassele fare; Ammore ch’è fraschetto
570Se ncè vo’ piglià gusto co ssì tale.
 BETTINA
 Ma da po co lo tiempo
 Le fa pagà nteresse, e capitale.
 
    Ammore è peccerillo,
 Pazzeja co chisto, e chillo,
575Ma po no juorno sbota
 E te le sciacca
    Ma nce lo bo’ co chiste,
 Perché so’ tanto triste,
 Che ognuno se revota
580Pe na tacca.
 
 SCENA XVI
 
 MACCHIONE, e li stisse.
 
 LIVIA
 O Macchione? Bettina torna siente,
 Vi’ Macchione, addimmannale quaccosa.
 BETTINA
 Macchione mio, se vede veramente
 Ca m’ame poco, o niente.
 MACCHIONE
585Poco ò niente? fa cunto
 Ca me te magnarria
 Comm’a na pizza doce.
 LIVIA
 Ma chi vo’ fa l’ammore
 Abbesognante che regala e dona:
590N’è lo vero Bettina?
 BETTINA
                                       Tanto bello.
 MACCHIONE
 Comm’io vuo’ che regala?
 E tu a mme che me daje?
 BETTINA
 E che te voglio dà, te voglio bene.
 MACCHIONE
 E che buo’ ch’io te dia, te corresponno.
 LIVIA
595No no, p’essere amato
 Abbesogna che spienne.
 MACCHIONE
 Ma si so’ allevrecato,
 Che buo’ da me? na cufece?
 BETTINA
 Negr’isso poveriello!
 LIVIA
600No, dammole no poco de martiello.
 
    La femmena vo’ bene
 A chi le porta, e proje,
 Chi frisole non tene
 L’ammore non pò fa.
605   Può chiagnere, e pregare
 Ca priediche a li gruoje,
 Quanno non haje che dare,
 D’ammore non parlà.
 
 SCENA ULTIMA
 
 MACCHIONE, e BETTINA.
 
 BETTINA
 Te ll’aje sentuto.
 MACCHIONE
                                 Addonca
610Perché n’aggio denare
 Chiù l’ammore co mmico non può fare?
 BETTINA
 Chest’è l’ultema usanza, agge pacienza.
 MACCHIONE
 Ma stace nn’uso puro
 L’ammoreggià ncredenza, e te l’appuro.
 BETTINA
615Eh chi compra ncredenza
 Semp’hà la peo robba.
 MACCHIONE
 Lassame te toccare a lo mmacaro
 Co la pontella cca de sto detillo
 Ssa mano.
 BETTINA
                      Vattenne ca mo’ strillo.
 MACCHIONE
620Oddio
 BETTINA
               Ah mamma mia,
 Venite cca (strilla forte.)
 MACCHIONE
                       Che malor’hà Ussoria?
 Testemmonia vosta,
 Ca chesta s’è sonnata.
 BETTINA
 La mano m’aje toccata.
 MACCHIONE
                                             Maje tale cosa.
 BETTINA
625Ah, ah, ah (che scena curiosa.)
 Sulo pe ssa parola
 Te voglio fa scannare.
 MACCHIONE
                                          O maro mene,
 Sia Betti’ no lo fare
 Te guarde ll’arma.
 BETTINA
                                    Pe sta vota sulo
630Io te perdono.
 MACCHIONE
                             E mme vorraje cchiù bene?
 BETTINA
 Che bene si’ mpazzuto!
 Io me spasso, co ttico,
 E tu locco che si’; te ll’haje gliottuto?
 MACCHIONE
 
    Pe tte so’ cuotto.
 
 BETTINA
 
635Si’ no marmotto.
 
 MACCHIONE
 
 Pe tte so’ fritto.
 
 BETTINA
 
 Ruonto adderitto.
 
 MACCHIONE
 
 Pe tte so’ strutto.
 
 BETTINA
 
 Comme si’ brutto.
 
 MACCHIONE
 
640Si’ bella tu.
 
 BETTINA
 
 Co mmico tu.
 
 MACCHIONE
 
    Pe tte me strujo.
 
 BETTINA
 
 Ed io te fujo.
 
 MACCHIONE
 
 Pe tte pazzejo.
 
 BETTINA
 
645Ed io pazzejo.
 
 MACCHIONE
 
 Bettina mia,
 Non pozzo cchiù.
 
 BETTINA
 
 Arrassosia
 Non ne fia cchiù.
 
 
 
 

 

 

Trimestrale elettronico 2016-1

Ultimo aggiornamento: 4 gennaio 2016

 

Valid XHTML 1.0 Transitional